Naši zvířecí kamarádi

Kromě Andulky s námi sdílejí život ještě další zvířecí kamarádi.

Jsou to hlavně kočičky.

Šéfem kočičí party je černý kocourek Marley, celým jménem Metěj Bob Nesta Marley. Matěj proto, že když jsme ho přinesli domů, potřeboval jméno a naše kamarádka nás požádala, jestli by nemohl nosit jméno jejího černého kocourka, o kterého krátce před tím přišla. Jenže časem se projevily jeho osobnostní rysy a kamarád, milovník koček, dobré hudby a pohody, konstatoval, že tenhle kocour není žádný Matěj, ale je prostě Marley.

Sluší se o něm povědět něco více, tenhle dokonalý chlap si to opravdu zaslouží: Marleyho jsem si vysnila. Měla jsem doma jednu kočičku, jmenovala se Savick, byla to kočičí princezna, ale já si říkala, že správná čarodějnice má přece svého černého kocoura. Rozhodla jsem se, že je to zcela nezbytné. A začala jsem hledat. Pravda, černých koťátek bylo k mání dost a dost, ale já věděla, že ani jedno není to pravé. Pak jsme se jednoho dne vraceli, s mým tehdejším manželem, pozdě v noci domů, šli jsme přes nechvalně známou část města, které se moudří lidé raději vyhýbají, když jsem si všimla očiček, která svítila z pod stojícího auta. Tak jsem se zastavila a vylezlo kotě, černé jak uhel, hned zvedlo ocásek do zdravicí polohy, začalo příst a otírat se o mně a jen chviličku na to mi samo vlezlo do náruče. A já jsem si byla jistá, že je to ON.

A nemýlila jsem se. Marley je neuvěřitelný, má v sobě obrovské kouzlo, je dobrotivý a gentleman, je moudrý a každý den mě znovu a znovu překvapuje svými neuvěřitelnými vlastnostmi. Děkuji tam nahoru, že jsem ho potkala a můžu s ním sdílet život.

Nesmím zapomenout, že se stal skvělým otcem a to hned třikrát.

Kočičí dáma, ale ne nafučená, ale bezva holka pohodářka, je modrobílá kočička Zuzanka. Tu jsem dostala k narozeninám, když jsem byla na chalupě. Má polovinu britské krve, ale je to číča na dvorku vyrobená, otec neznámý... Je těžká pohodářka, má trochu nadváhu a ze všeho nejraději se nechá drbat na bříšku.  Spolu s Marleym přivedli na svět 5 bezva koťat. Některá zůstala u mně a stvořili další generaci.

Černobílá kočička Habibi. Zlatíčko, které od narození bylo protivné, nemazlivé, ale přišli jsme na to, jak s ní vycházet. Habibi neměla ráda pocit sevření a tak dokud ji člověk hladil a mazlil se s ní tak, aby mohla kdykoli sama o své vůli odkráčet, vítala možnost přímého kontaktu s lidskou náručí. Byla to moje vypiplaná slečna. Bohužel jsme o ni přišli díky tomu, že vášnivě milovala psí gumové hračky, které ráda kradla a kousala je. To se jí stalo osudným, protože jednou spolkla část pískátka z takové hračky a ono se jí "šprajclo" v zažívacím traktu. Žel v takovém místě, že nepomohla ani včasná operace. Zemřela na zánět slinivky. Všichni jsme se rvali o její život spolu s doktory, ale bylo to marné. Moc děkuji za péči především panu doktorovi Vránovi, který se opravdu snažil tuhle kočičí princezničku zachránit.

Modrý kocourek Amon Ré. Je to syn kočičky Aničky, dcery Marleyho a Zuzanky, a zároveň Marleyho syn. Trochu darebník, který se stále snaží být "ten první kocour", jenže Marley své velení celé bandě drží pevně v tlapkách a tak jsou z toho jen bitky a někdy hromady vyškubaných chlupů.

Kocourek Amon Ré se odstěhoval na venkov, kde prohání místní kočičí slečny a dámy a těší se dobrého zdraví :-)